Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vybavení hlídek PS, technické zabezpečení a systém ochrany SH ČSSR

6. 4. 2008
Vybavení pohraničních hlídek, technické zabezpečení, systém ochrany státní hranice ČSSR.

VYBAVENÍ HLÍDEK:

Klasické vybavení pohraniční hlídky – jednočlenná byla velena pouze k výkonu služby v týlu
se schválením podle OSH 1-1 ( SA vz.58 + 2 zásobníky, skládací mikrotelefon, pouta,
obvazový balíček,radiostanice ( WXW 010, WXW 020,WXW 100,PR 11,PR21 nebo RF 10
podle vybavení),dalekohled, stavěcí terč, dvoučlenná navíc signální pistoli, minimálně
používaný infrapřístroj,bateriové svítilny a případně polní láhev.Psovod navíc krátké a dlouhé
stopovací vodítko,košík a vodu v lahvi.

rdst RF-10

V 70 letech, kdy došlo k uvolnění napjatých vztahů na státní hranici v důsledku ujednání
Helsinské konference a podepsání nulity Mnichovské dohody byly tlaky na odstranění
drátěné opony vedeny především ve směru zajištění ochrany hranic zařízením, které dokáže
zaregistrovat narušení střežení bez překážek. Jedním z těchto způsobů bylo i zařízení FENIX ,
kde se počítalo s tím že pomocí tohoto zařízení bude vytvořena třípaprsková stěna s úseky do
300 m.Nakonec tento pokus skončil s použitím jako hlídková signalizace s kterou se hlídaly
především komunikace v týlu, některé vodní toky a koleje v místech, kde procházely sig.
stěnou. Je třeba říci že kromě potíží s bateriemi toto zařízení pracovalo na krátké vzdálenosti
spolehlivě.
Další z těchto bezdrátových systémů který byl provozován zhruba 5 let u chebské brigády
(8,9,10,11,13 rota ) byl systém H 3 ( pod názvem HARYK-výrobce byl VOZ Horka u
Olomouce) který využíval princip poklesu intenzity elmag. pole při jeho narušení. Základem
byl dvoudutinový klystron vytvářející spolu s anténním systémem elmag. pole v koridoru
zhruba 3 x 3 m před signální stěnou a vyhodnocovaný přijímačem. Při vstupu do tohoto pole
byl vyvolán signál a zároveň byl spuštěn zvukový signál a rozsvícena světelná bariera.Tento
způsob byl ale brzy zavržen, neboť signál a světlo přinutily narušitele o to rychleji překonat
sig. stěnu a ještě jsme mu k tomu svítili.

Sis-Systém tvořila signální stěna o výšce cca 1,8 m v provedení s T, kde bylo pod signálem 16
vodičů(8 – 1.smyčka,8- druhá smyčka, která byla uzemněna).Při napěťovém skoku , který
nastal při zkratu mezi smyčkami nebo přerušení jedné ze smyček, byl impulz přenesen přes
transformátor v úsekovém přístroji na bázi tranzistoru a došlo k sepnutí relé, které připojilo do
obvodu měřícího drátu elektrický odpor o hodnotě určené pro daný úsek.K vyhodnocení čísla
úseku (levá nebo pravá strana)došlo v ústředně porovnáním hodnoty připojeného odporu
v úsekovém přístroji a hodnotou nastavenou v další odporové větvi Wheastesonova můstku
s polarizovaným relé Hl 100 03 za použití klasického krokového voliče.Pro konstrukci tohoto
systému byly použity klasické telefonní součástky- ústřednu vyráběla Tesla Karlín. Tento
systém poprvé umožnil zároveň i spojení obsluhy sig. ústředny ( později DSP- dozorčí sig.
přístroje) s hlídkou pomocí skládacího mikrotelefonu a hlasité hovorové soupravy v ústředně.
Výhodou bylo že pro provoz celé soustavy byly potřebné pouze dva vodiče pro každou
stranu(napájecí a měřící vodič), které zároveň sloužily pro přenos telefonních hovorů.To bylo
vhodné především v lesních porostech, kde na venkovní straně sig. stěny byly připevněny
dvoukolíkové rameníky s izolátory pro toto vedení.Vzhledem k tomu že sig. systém pracoval
s provozní zemí, byl pro vylepšení využit zemnící systém sestávající z posledního vodiče
druhé smyčky na kterou byly připojeny zemnící desky a odrazové stěny sestávající s 5 vodičů
na venkovní straně sig. stěny.
Na poměry a technické možnosti za kterých byl tvořen signální systém U 70,80 to bylo vcelku
vtipné řešení .Vzhledem k velmi malému napětí mezi dráty osnovy ( do 3 V SS) bylo nutné
provádět pro kontrolu provozuschopnosti 1 x za den zkušební zkraty, které prováděla TH
(technická hlídka) a které se prováděly vždy nahoře, uprostřed a u země sig. plotu. Stejně tak
se prováděly zkušební zkraty po každém otevření průchodu nebo vrat a po skončení
bouřek.Z toho je patrné že denní údržbu sig. stěny musela provést technická hlídka spolu s její
kontrolou ve složení spojař a ženista, obvykle jedna strana dopoledne, druhá odpoledne.Pokud
měla rota 8 km signálky, tak to bylo (pokud nebylo rozděleno) i 16 km denně.
Z vlastního principu je patrné, že tento systém se dal při minimální znalosti vcelku dobře
„oblafnout".Sig. stěna se dala vyřadit z provozu vyjmutím úsekového přístroje ze základny
(pro tento případ instalovaný stranový zesilovač nebyl vždy v provozu),případně pomalým
snížením izolačního odporu mezi smyčkami.Na vlastní funkci před případným překonáním
narušitelem to však nemělo vliv.Proto byla po každém takovém překonání bez podání signálu
přijata opatření a technické úpravy, aby se vyloučilo opakování.

SiS-sign.stěna.Signální přístroj.

Hraniční pásmo se zužovalo v návaznosti na vývoji techniky a
dopravních prostředků. Za zmínku stojí i to , že snahou bylo zadržet většinu narušitelů na
přístupech do HP nebo v HP před signální stěnou aniž by se dostali na sig. stěnu. Tím bylo i
sníženo riziko použití zbraně hlídkou při zadržení.Za celou dobu služby si nepamatuji že by
byla použita zbraň v hraničním pásmu před signální stěnou.Jediným případem bylo ozbrojené střetnutí s vojenským zběhem u Dolního Pelhřimova v úseku 11.rPS Svatý Kříž při kterém
došlo k usmrcení příslušníka PS voj. Ludase v lednu 1981.
V těchto letech byl postupně zaveden systém U 70 a v návaznosti na to systém U 80, kdy
došlo k ujednocení profilu ŽTZ ( zábrana proti překonání těžkou technikou- betonové ježky,
oplůtek s pomocnou signalizací, telefonní trasa,komunikace podél RSS, vnitřní kontrolní pás
3 m,pěšina pro TH 1 m , signální stěna ,vnější kontrolní pás 4 m, drátěný zátaras opatřený
brunoválci). Nová sig. stěna měla ve svislém výpletu pod signálem 20 vodičů natlučených
v přesných vzdálenostech od sebe ( dole hustěji než nahoře) a 4 vodiče na T. Samotné
„téčko", které bylo výkyvné bylo zajištěno drátem z oka, které při vychýlení způsobilo zkrat.
Vzhledem k odrazové stěně bylo nejrychlejším způsobem překonání přelezení sig. stěny
vrchem.Chci ale připomenout že většina zadržení se odehrála ještě před dosažením signální
stěny.V případě že sig. stěna byla v blízkosti SH , byl terén vyplněn dalšími nízkoklopýtnými
překážkami.
Spolehlivost podání signálu s eliminací planých signálů byla tak velká, že nemusely být TH
prováděny zkušební zkraty, ale pouze námatkově kontrolní zkraty.Obsluha rovněž byla
schopna kontrolovat délku podání signálu.Při déle trvajícím signálu (v hantýrce- tvrďák) byl
na rotě vyhlašován pohraniční poplach.
V případě že byla sig. stěna mimo provoz , bylo živou silou provedeno zakrytí čáry RSS ( a
to skutečně každým kdo měl ruce a nohy) a v noci klasickou „Stráží hranice" až do doby
odstranění závady.V té době platilo že pokud nestřeží signálka, střeží vojáci. A pokud se
nepodařilo závadu najít rychle trvalo to třeba i celý den a noc bez ohledu na počasí. Je třeba
připomenout že součástí činnosti DSP(dozorčí sig. přístroje) byl i zápis počitadla
způsobených signálů včetně opatření do Deníku sig. přístroje, který se přikládal jako
dokument k Pohraniční knize. Představa někoho, že šlo případný proryv (v hanýrce „díru")
zamaskovat je naprosto scestná, protože každý takový problém se dostal zpravodajskou
cestou okamžitě zpátky a pak to byl teprve „průser". V systému U 70 dodával přenosové
zařízení podnik WEB Geretebau Dresden v NDR( zařízení KSB 4 nazývané Brocken , které
bylo plně tranzistorové, později zařízení ZA 25 s integr, obvody pro úsekové přístroje S 70 a
80. Vlastní úsekové přístroje S 70,80 vyráběl a opravoval VOZ Uherský Brod.
V průběhu 80 let již bylo zařízení tak spolehlivé, že pokud byly v úseku celé brigády ( cca
140 km včetně týlových stěn) 3 signály za operační den bez zjištění příčiny nastalo u spojařů
rodeo :-)

Postupným zdokonalováním funkčnosti signální stěny se stále více systém ochrany
přibližoval k zásahu hlídky na základě signálu a ne zjištěním vizuálním pozorováním.
Základem zásahu vždy bylo že při signálu zasahovala hlídka ze stanoviště zhruba dva úseky
vpravo a vlevo od stanoviště (úseky byly zhruba 250 m- to odpovídalo délce ostnatého drátu
ve smotku, aby nemusel být nastavován).Zbytek úseku RSS zasahovala PchH a hlídka
z pevného stanoviště překrývala na SH. V úseku roty byla 2-4 pevná stanoviště.
Při zásahu zasahoval vždy psovod se psem za stěnou DZ( zvenčí), při zásahu PchH psovod a
velitel nebo člen, na vnitřní straně prováděl kontrolu pásu druhý člen hlídky nebo člen
PchH.Pes se nikdy při zásahu nevypouštěl ale byl neustále na dlouhém vodítku. Při zachycení
pachového mraku odbočil od trasy a začalo pronásledování. V tom okamžiku další člen
hlídky při zjištění stop na KP(z vnitřní strany) označil stopy pomocí brigadýrky a o pár polí
RSS dále prošlápl signální stěnu a přidal se k pronásledování.
Musím ale podotknout že takových situací bylo minimum.Pes byl vypouštěn k zásahu až
v okamžiku kontaktu hlídky s narušitelem v případě že na výzvu nezastavil .Psi byli cvičeni
na zásah v případě že narušitel utíká nebo se brání. V případě že zůstal stát , pes pouze
narušitele blokoval.Pes navolno s košíkem byl pouštěn pouze při cestě na zaujímání stanoviště

hlídkou.Hlídka chodila na stanoviště pěšky, velitel hlídky prováděl kontrolu kontrolního pásu
a psovod se psem se pohyboval po psovodské pěšině(pěšinka cca 50 m od oplůtku ve směru
do týlu).Zde prováděl pes navolno „ revír" pro případné zjištění přítomnosti narušitele
v blízkosti ŽTZ.
Při příchodu nových vojáků na rotu bylo provedeno zavádění po okrajích hraničního
pásma,na trase sig. stěny a na demarkaci.Bez tohoto zavedení nesměl být voják použit pro
tuto službu.

HRANIČNÍ PŘECHODY (OPK)
Byly zajištěny podle předpisů: Byly případy kdy se snažil řidič projet přes zavřenou
závoru, ale bez úspěchu. Závora umístěná na vjezdu do celniště se nazývala signální na
výjezdu směrem do NSR zabezpečovací.Otevírání závory prováděla hlídka nebo byla přímo
ovládána z celniště.

VODNÍ TOKY. 
V úseku bPS byly tři toky, které byly zajištěny pomocí signalizace. Řeka Ohře u 8 rPS
Pomezí,Odrava u 11.rPS Slapany a Hamerský potok u 15.RPS Broumov. Byly zajištěny
způsobem, který se později rozšířil do celé sestavy.Celý fígl spočíval v tom, že přehrazení
řeky bylo provedeno česly z mostní konstrukce po které probíhala normální RSS, které byly
vytvořeny pouze z lehké trubkové konstrukce jejichž ponor se reguloval podle stavu vody
v řece.Při slabém průtoku se dotýkaly dna, při silnějším se přizvedly stejně jako při zanesení
nepořádkem, který odstranila TH.Uvnitř trubkové konstrukce (uvnitř trubek), byl protažen
izolovaný vodič zapojený jako samostatná smyčka do úsekového přístroje.Při případném
prořezání mříže by byl spolehlivě podán signál.Od instalace těchto mříží se nikomu
nepodařilo dostat se řekou na SH.

VZDUŠNÝ PROSTOR: 
Jednou z povinností hlídek bylo hlášení o přeletu nízko letících cílů.Hlášení se podávalo
formou signálu „Vzduch přelet" linkovými pojítky.Toto spojení mělo přednost před všemi
hovory.
Jednalo se především o vrtulniky BGS nebo armády USA.Vzhledem k tomu že hlídka často
neodhadla vzdálenost vniknutí na naše území, podával se signál pouze v případě že vrtulník
dosáhl čáry sig. stěny. Jednou za měsíc prováděla federální letka MV pravidelné oblety státní
hranice. Při těchto obletech je doprovázel příslušník bPS.Vrtulník kopíroval pouze trasu RSS,
nikdy nelétal až na samotnou demarkaci. Obvykle se k němu přidal na druhé straně vrtulník
BGS nebo USA.Piloti se navzájem odzdravili a letěli spolu celým úsekem brigády.
Vrtulníky druhé strany létaly vcelku odvážně až na demarkaci.Po přeletu sportovního letedla
a naložení občanů NDR u Okrouhlé na začátku 80 let byly na PVOS na Kříženci u Plané
umístěny vrtulníky Mi 24 ,které startovaly při zjištění vrtulníků na druhé straně.hranice.Pak
si druhá strana dávala větší pozor a lety těsně u hranice ustaly.

VLAKOVÉ PŘECHODY: 
Vojáci zákl. služby prováděli střežení osobních vlaků v době celního a pasového odbavení
na nádraží v Chebu, kontrolu podvozků a stropních výplní ve vagonech a doprovod do stanice
Pomezí, odkud vlak pokračoval do NSR.

U nákladních vlaků se prováděla kontrola za pomoci služebních psů přímo ve stanici Pomezí
před odjezdem do NSR. Vagony s uhlím ze Sokolova pro elektrárnu v Arzbergu se
kontrolovaly pouze psy(v padesátých letech se snad uhlí propichovalo bodci).
Výjezdová kolej z nádraží v Pomezí i Aši byla po únosu rychlíku z Prahy do Aše v začátku
50 let opatřena mechanickou výkolejkou, kterou obsluhoval drážní zaměstnanec, který
zároveň dával pokyn k odjezdu vlaku po odbavení.

Služba napohraniční rotě (rPS): 
V 80 letech byly v podstatě tři druhy pohraničních rot podle počtu lidí od 68 -82-91.
Záleželo na tlaku a délce úseku. Roty s velkým tlakem byly kratší, roty mimo směr mohly mít
i těch 12 km.U nás nejvíce zatížená 8.rota Pomezí měla pouze 3,5 km hlavní sig. stěny a 2 km
týlových stěn.V rotách byl četový systém,tzn. Jedna četa ve službě, druhá na školení a třetí
HV(hraniční volno),hospodářské družstvo a velitelský hlouček. Rota měla k dispozici pro
službu zhruba 4-5 terénních vozidel opatřených radiostanicemi, zhruba do 15 ks přenosných
radiostanic a 10 až 14 psů (u varianty 91- 2 pátrací,11 hlídkových a 1 nevycvičený).V době
přepodřízenosti k ČSLA byly navíc dodány 2 ks OT 64 s kulometem a jeden „hakl"
s BzKnebo vozidlo Uaz jako tahač BzK.Na zařízení U 70 bylo možno připojit na jednu
soupravu 25 úseků což bylo pro rotu dostačující , u delších rot byly soupravy 2. Délka
jednoho úseku se pohybovala kolem cca. 250 m.Souprava zařízení ZA 25 umožnila připojení
50 úseků.Součástí systému bylo i oplocení roty a samostatně oplocení muniční skládky.
Frekventovaná vrata a vodní toky byly zapojeny samostatně. Číslování úseků se provádělo
zprava do leva stejně jako hraničních mezníků na SH. Zhruba každé dva úseky byly opatřeny
průchodem pro hlídku , který se zamykal speciálním klíčem.Kovové průchody se vyráběly
továrně v Unhošti .Každé otevření průchodu nebo vrat v daném úseku bylo registrováno sig.
ústřednou jako podaný signál.Proto musel být hlídkou ohlášen DSP.Pro tento případ byla u
každého průchodu a vrat umístěna telefonní zástrčka. V zimě byla RSS v provozu do doby
než začal tát sníh, pak se skutečně muselo odhazovat. Po doplnění sig. stěny zpevňovacími
kolíky(bulhary) již sníh netrhal osnovu a bylo s tím méně starostí..Výplet osnovy se
pravidelně po 4 letech měnil, po ošetření ostnatého drátu Rezistinem se životnost
prodloužila na 6 let.V létě se prostor pod sig. stěnou ošetřoval postřikem Zeazinu v silné
koncentraci ( pozn.hnojivo pro kukuřici) pro zamezení růstu trávy, v blízkosti vodních zdrojů
se používala folie z PVC. Po několika případech podhrabání se pod povrch pod sig. stěnou
umisťovaly nástražné drátky zapojené do systému sig. stěny, které při případném kopání pod
stěnou byly přerušeny a byl podán signál, později se používaly továrně vyrobené betonové
panely které se vsazovaly mezi sloupky RSS.

1.rPS Trojmezí (5.bPS Cheb)

SPOJENÍ – TLF. & RDST:

Jako hlavní druh spojení bylo spojení linkové.K tomu byly využívány ony známé skládací
mikrotelefony, výrobek Tesly Liptovský Hrádek a později Stropkov.V prvopočátku byly
využity ústředny HS 202, do poloviny 70 let HS 210 a po rekonstrukci rot PS a vybudování
operačních středisek ústředny NDR Univerm Kl s hlasitými soupravami LF 66.Toto linkové
spojení umožňovalo spojení s ústřednou praporu(nebo přímo brigády), spojení do týlu roty,
spojení do každého úseku RSS,ke všem vratům a průchodům ve stěně a spojení na trasu
překrytí.Po zjištění že dochází v místech těsně u státní hranice na trase překrytí k provádění
odposlechu telefonního provozu roty druhou stranou, bylo toto spojení na překrytí uváděno do
provozu pouze v okamžiku působení vojáků za sig. stěnou.Zároveň bylo vyřešeno i spojení
s civilní telefonní sítí a součinnostní spojení navzájem.Po přednostních dodávkách
samonosných kabelů na začátku 70 let byla vybudována telefonní síť, kterou nám záviděly i
samotné spoje. Pro ilustraci uvedu např. týlové spojení 13.rPS Dyleň. Spojení z roty bylo do
vesnice Palič,Dolní Žandov,Stará Voda a osad Nový Svět,Brtná,Vysoká a Háj.Spojení bylo

využíváno hlídkami v týlu, pátrači i pomocníky PS (PPS).Odpovědnost za údržbu tohoto
spojení měla spojovací rota bPS a její poruchové hlídky.
Radiové spojení bylo využíváno pouze pro krátké zprávy o pohybu a nutná volání. Není
žádným tajemstvím že radiové sítě Pohraniční stráže i orgánů ochrany hranic NSR byly
vzájemně monitorovány a vyhodnocovány.Proto občas docházelo k vzájemnému
„pošťuchování" s očekáváním reakce protivníka a že to pro ověření i vycházelo.
Radiové stanice používané pro službu byly v provedení civilní verze Tesly Pardubice a byly
samoobslužné.Spojaři roty obsluhovali pouze radiostanice R 105 d,R 108 a R 113 v OT pro
účely bojové pohotovosti.

Pojítko. 

DEMARKACE STÁTNÍCH HRANIC ČSSR:

Byla prováděna skutečně 1x za měsíc.Cílem nebylo pouze zjištění zda nedej bože někdo
ukradl hraniční patník. Hranice byla přesně vymezena odpovídajícím způsobem (hraniční
mezníky, pomocné mezníky,tyče s cedulemi" Státní hranice" v obou jazycích a z německé
strany trasovací tyče. Na komunikacích procházejících přes SH byly umístěny oboustranně
závory a cedule se státním znakem.Německá hranice nebyla značena jako státní ale zemská(u
nás Bavorsko) Kontrola prováděla prohlídku stavu hraničního pruhu ( v lese zhruba 2 m na
každou stranu od pomyslné čáry) a neporušenosti hraničního značení.. Za zmínku stojí i to,
že na některých místech ze strany NSR byly informativní cedule s nákresem našeho zajištění
SH ovšem značně zastaralé.V případě zjištění závady ( spadlé stromy, poškozené cedule apod.
) byl proveden zápis a řešení postoupeno hraničnímu zmocněnci, který zajistil nápravu.. Podle
OSH 1-1 bylo možno případné orgány NSR nebo civilní osoby při setkání pozdravit
vojenským způsobem bez navázání další komunikace.
Skutečným malérem bylo zjištění poškození hraničního mezníku nebo jeho případné
přemístění. K tomu docházelo zejména při stahování dřeva.Tento problém se řešil nótami a
zaměření musel znovu provést Vojenský geodetický úřad Dobruška.
Stejným problémem bylo i přeběhnutí služebního psa nebo třeba krav při pastvě na druhou
stranu hranice. Oboustranně nestačilo pouze zvířata odehnat, ale byly zajištěny , provedena
veterinární prohlídka a přes slavné hraniční zmocněnce bylo dořešeno předání zpět majiteli.
Tímto způsobem to praktikovaly obě dvě strany.

Státní hranice HM1-1

NA ZÁVĚR:

V současné době a nevím proč po
tolika letech je přetřásána činnost PS. Nikde však není zmínka o činnosti ozbrojených složek
orgánů NSR ( GP – hraniční policie,BGS – spolková hraniční ochrana, ani armády USA –
LOP a jejich průzkumných hlídek) stejně jako jejich informátorů v příhraničním území.Ti
špatní jsou pouze u nás.
Pokud nezasvěcený shlédne nyní uváděné „Příběhy železné opony"

 

nabude dojmu že před
dráty stály zástupy čekatelů na emigraci.Tlak na státní hranici se v průběhu doby a vývoje
politické situace určitě měnil, ale mohu říci že od 70 let do roku 1989 to bylo třeba u
chebské brigády ročně zhruba kolem 250 až 300 narušitelů a z tohoto počtu se přechod
podařil zhruba 2 %.Zajímavý je rok 1979, kdy bylo na hranici s NSR zadrženo celkem 21
narušitelů dovnitř a 136 ven bez jediného proryvu .Z počtu zadržených bylo zhruba 20 %
občanů našeho státu a zbytek byl z NDR nebo odjinud .Pokud si pamatuji nebyl nikdo
z našich občanů vysokoškolák nebo vyloženě politický emigrant na rozdíl od padesátých let
Bohužel na obou stranách došlo i k několika úmrtím, které ale stojí za samostatný rozbor a
nemají s tímto povídáním přímou souvislost.Při hodnocení činnosti PS by se mělo období
rozdělit minimálně na tři části(50,60,70-80 léta). 

50-té léta

POUŽITÉ ZDROJE:

www.pohranicnik.bloguje


Kill em all,let God sortiert them out.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA